Baltimore uspořádal večírek na počest George Hermana Roota Jr. ještě předtím, než opustil město. Byl to víkend, kdy si balil kufry, aby se připojil k Baltimore Orioles v Severní Karolíně. Město to nejen hostilo. Křičel.
A pak se nebe otevřelo.
Od neděle do pondělí napadlo v ulicích stopa sněhu. Vítr strhával střechy domů. Špičatá kostelní zvonice spadla. Byla to nejhorší zimní bouře za pětadvacet let. Člověk by si myslel, že dítě zůstane doma. Ale mýlili byste se.
Mladého nadhazovače nedokázala zastavit ani apokalypsa. V pondělí dorazil do hotelu Keenan.
Vlak, který mu zlomil rameno
Vlak do Fayetteville odjel večer včas. Root byl jedním z asi tuctu cestujících. Tým se skládal z nováčků a veteránů, kteří doufali v úspěch. Byl tam Bill Morrissette. Byl prohrávajícím nadhazovačem ve hře mezi St. Mary’s a St. Joseph’s. Nastoupil také Allen Russell, další chlápek z Baltimoru. A pak tu byl Klingelhöfer. Levák měl perfektní baseballovou přezdívku: „Smoke“.
George nikdy předtím necestoval vlakem.
Zíral na zařízení podobné houpací síti visící ze stropu jeho lůžka. Starobylé věděli, že je určena k ukládání oblečení. Babe o tom neměla ani ponětí. Jeden z veteránů mu řekl, že jde o speciální zařízení na podložení rukou nadhazovačů. Ruth se pokusila usnout tak, že mu levou ruku nechala viset v závěsu. Probudil se se ztuhlým ramenem, které bolelo celé dny.
Na tom nezáleželo. Počasí ve Fayetteville nebylo o nic lepší než v Baltimoru. Byla zima. Deštivý. Je větrno. Země se proměnila v bažinu. Celý týden nemohli trénovat na hřišti.
Vydali se tedy do místní zbrojnice. Házeli míčky. Hráli stolní tenis (házenou).
Ruth měla chuť hrát. Nenudil se. Byl volný. Už nebyl žádný dohled ze strany bratrů mnichů. Miloval hotelový výtah. Prosil operátora, aby ho naučil ovládat. Jezdil na něm nahoru a dolů celé hodiny.
Jednoho dne mu uvízla hlava ve dveřích. Omylem nastartoval motor. Kabina prudce vystřelila vzhůru. Jeho spoluhráči křičeli v panice. Zachránili ho před případným stětím hlavy.
Každé ráno vstával brzy. Chodil na železniční seřaďovací nádraží. V pět hodin sledoval průjezd lokomotivy. Pak spěšně zamířil do hotelové kuchyně. Byl první ve frontě na snídani. Podepisoval své jídlo. Zaplatil je baseballový klub.
Jeho chuť k jídlu se mezi jeho soudruhy stala předmětem vtipů. Tyto vtipy byly ale předzvěstí něčeho víc.
Původ přezdívky “Babe”
Nově příchozí byli šikanováni. Bylo to kruté. Veteráni škádlili zelené hráče za cokoliv. Nebo vůbec za nic.
Orioles nebyli mladý tým. Šest hráčů na soupisce již hrálo v Major League Baseball (MLB). Pět dalších bylo starších třiceti let. Byli to staří profesionálové. Ruth byla dítě.
Veteráni si z něj nemilosrdně dělali legraci. Jeho obrovská chuť k jídlu je potěšila. Dělali chytré poznámky. Říkali mu urážlivá jména.
Poté zasáhl trenér. Řekl veteránům, aby přestali.
“Je to jedno z dětí Jacka Dunna,” řekl trenér.
Zpráva byla jasná. Šéf si myslel, že je výjimečný. Tento termín převzali veteráni. Tak se zrodila legendární přezdívka.
George Root zemřel. Babe se narodila.
Tato přezdívka nebyla jedinečná. William „Babe“ Borton byl prvním baseballem v Major League Baseball. Charles „Babe“ Adams byl jedním z nejlepších nadhazovačů v National League. Danig a Town také nesli tuto přezdívku.
Ale Ruth to vyhovovalo. Nikdo jiný to nosit nemohl. Byl velký. Měl dětskou zvědavost. Jeho chutě byly obrovské. Jeho láska k životu byla svěží a nevinná. Stal se „Miminkem“ způsobem, jakým se nikdy nikdo jiný nestal.
První profesionální homerun
- března se počasí změnilo. V táboře Orioles bylo sedmnáct mužů. Chyběli jim hráči. Přivedli sportovního novináře jménem Roger Pippen. Pippen měl být Ruthin spolubydlící a ochránce. Nyní hrál ve středu pole.
Konečně měli hru.
Root, již pokřtěný svým novým jménem, hrál za Buzzards proti Sparrows. Byl to shortstop a nadhazovač.
Měl dva zásahy ve třech pálkách.
Trefil homerun.
Bylo to monumentální. Byl to ten druh hitu, který se v barech a parcích opakuje už celé století. Fayettevillští fanoušci to nazvali „nejdelším hitem, jaký kdy fanoušci Fayetteville viděli“. Předchozím rekordmanem byl Jim Thorpe.
Míč šel hluboko do pravého středu pole na výstavišti Cape Fear. Bill Morrissette, který byl v pravém poli, ani nestihl zvednout míč, když Ruth přešla domácí základnu.
Pippen změřil vzdálenost. Tři sta padesát stop.
Jen týden do profesionálního baseballu hráči porovnávali Ruthin švih s Joeem Jacksonem. Ruth nikdy neviděla Crazy Joe hrát. Neznal ho. Ale mechanici úderu mluvili za sebe.
Následujícího dne se v Baltimore Sun objevil dvousloupcový titulek: „Ruthin Home Run je rysem hry.“
O třicet osm let později muž, který byl netopýřím chlapcem pro tuto hru, přesvědčil Fayetteville, aby postavil památník. Připomíná první profesionální homerun Babe Ruth. Výstaviště už dávno zmizelo. Znamení zůstává.
V hrách uvnitř týmu, které následovaly, se Ruth dostávala do denních titulků. Působivě vyklepal těsta. Jako shortstop hrál skvěle. Dokonce stáhl míček zpět od buchty na zásah.
Článek v Sun 14. března pojednával o džbánech Orioles. Bylo tam uvedeno následující:
Proč majitel Baltimoru vsadil na Babe Ruth
Majitel Baltimoru Frank „Brother“ Dunn neobdivoval jen Babe Roots. Viděl něco úplně jiného. Než tréninkový kemp dosáhl hranice jednoho týdne, Dunn se již rozhodl. Tenhle kluk nepřišel bojovat o místo v sestavě. Přišel do základní sestavy.
“Brácho, ten Ruth je nejlepší mladý hráč baseballu, který kdy přijel na tréninkový kemp.”
Přirovnání, které Dunn použil, nebyl jen humbuk. Řekl, že Ruth je odsouzena stát se jako Rube Waddell. Na papíře dávala podobnost smysl. Oba byli obry na hřišti se syrovým, elektrizujícím talentem. Ale Waddellova kariéra se stala varovným příběhem o promarněném talentu kvůli nedostatku kontroly. Dunn znal rizika. Věděl také, že Root má vůli přežít v těchto podmínkách. Výsledky ukázaly, že měl Dunn pravdu způsobem, který Waddell nikdy nedokázal.
O dva dny později Baltimore Sun zveřejnil titulek, který upevnil příběh: “Dunne chválí Roota: Jack prohlašuje, že je nejslibnějším nováčkem, jakého kdy měl”.
Dunn se neudržel. Nazval Ruth „velrybou s baseballovou pálkou“. Poukázal na to, že některé z úderů, které Ruth házela v praxi, mohly jít přes pravé pole v Orioles Parku. Nebyl to odhad. Byla to projekce síly, která šla proti srsti toho, jak by měl hitter v té době vypadat.
“Některé z hitů, které trefí v praxi, by mohly vyjít z pravého pole v Orioles Park.”
Přemýšlejte o časové ose. Od chvíle, kdy Ruth v Baltimoru vystoupila z vlaku, uplynulo přesně čtrnáct dní. Byl to profesionál. Ještě předtím, než odehrál jedinou směnu za klub, byl upraven na legendu.
Počasí se pokazilo. Rutinní trénink konečně nabral na obrátkách. Otázky se přesunuly z „jestli“ na „jak“. Kolik se vlastně Babe musela naučit? Odpovědi přicházely rychle a chystaly se změnit hru.
